Kdo Jsme?

Pokud máme něco napsat o nás, pak jsme upřímně věřící lidé, kteří studují Bibli a snaží se o co nejvěrnější porozumnění biblickým textům. Ale i my jsme mnohdy chybující ve svých úsudcích a proto by nebylo správné stavět se do role těch, kdo vědí nejlépe. Pokud bychom ztratili základní princip: „Milovat svého Boha celým svým srdcem a milovat bližního svého jako sám sebe“, pak by nám správnost vědění byla asi k ničemu.

Je nás počtem málo (tak dvacet), ale umíme se smát, projevit soucit a porozumění. Také to sami čas od času potřebujeme. Náš život křesťana (v ideálním případě) je v běžném životě v souladu s Ježíšovými principy a sobota je pak vyvrcholením našeho setkávání.

Místu, kde se v každou sobotu setkáváme, říkáme sbor (ne kostel), a dopoledne hodinku studujeme společně dané téma v Bibli. Pak je krátká přestávka a nakonec 30 – 45 min kázání. Mezitím zpíváme, něco hrajeme na nástoje atd.

Jednou (dvakrát) za tři měsíce bývá i odpolední program a to se většinou sejdeme jako rodina, pozveme přátele, doneseme něco dobrého k jídlu a pití (nealkoholického) a pak se třeba vypráví kdo kde cestoval, co prožil atd.

Na jaře a v létě jezdíme na výlety a nebo se sejdeme u někoho na zahradě a uděláme si ohýnek. 

Tím, že je nás málo, jsme si k sobě blíž a když někdy máme spor, musíme ho vyřešit, protože bychom nemohli ani fungovat. A proto si dovolím směle říct, že jsme rodina a jen vlasní zkušeností (pokud k nám zavítáte) se přesvědčíte, že umíme přijmout kohokoliv mezi sebe (:o)

Stručná historie sboru

Psal se rok 1914

Evropou zuřila ještě světová válka, když v týlu fronty jeden němec – bratr Richard Anton mohl vydat svědectví o Ježíši Kristu jistému panu Jaroslavu Mokrému z Budyně nad Ohří. Šestnáct měsíců v zázemí mohli spolu studovat Bibli.

Později, také ještě ve válce, se pak bratr Mokrý setkal s českým kazatelem Justou a Bischofem a pokřtěným židem Munkem.

Bratr Mokrý byl nakonec pokřtěn roku 1915 v městských lázních v Liberci.

Po skončení první světové války v roce 1918 se bratr Mokrý vrátil do Budyně nad Ohří. Válečné útrapy poškodily jeho zdraví natolik, že musel být převezen do polní nemocnice v Libochovicích. Naděje na uzdravení byly malé, přesto velká víra v Boží pomoc při uzdravení způsobila, že se uzdravil, neboť chtěl ještě mnoho pro Pána vykonat.

V krátké době rozsévané Boží slovo bratrem Mokrým přineslo své ovoce. Byla pokřtěna sestra Landová z Radověsic, bratr a sestra Hlávkovi a sestra Sochorová z Vesce pod Řípem.

To se psal již rok 1921.

Tuto malou skupinku v čele s bratrem Mokrým navštěvoval bratr Šimon a bratr Wenttland, kteří od roku 1920 pracovali na podřipsku.

První památka se konala u bratra Mokrého v Budyni, později ve Vesci u bratra Hlávky.

Tedy odtud by se dalo říct, že počátek sboru Roudnice nad Labem sahá do roku 1921 s tím, že věřící bratři a sestry se scházeli v Budyni nad Ohří.

Od roku 1945 do roku 1984 pracovali jako kazatelé v Litoměřicích br. Helmut Knobloch, Samuel Gibiec, Ruben Žurek, Benjamin Kraus a Jaroslav Šroll.

Od roku 1984 byli pověřeni duchovní správou kazatelé br. Petr Šulek, Miloslav Žalud, Enoch Martínek, Pavel Hološ, Jiří Tomášek, Jan Matoušek a v současné době Ivan Michalec.